Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
ANCHOR je čtyřčlenná švédská parta ve složení z nejklasičtějších, která hraje hardcore punk. To je takový ten termín, jak se do něj vleze kdeco, takže trochu upřesníme: styl podobný ANCHOR se běžně v našich zeměpisných šířkách nazývá "lopata core" a jde o na první pohled prostý melodický hardcore s až překvapivě odlehčeným, často až rock´n´rollovým zvukem. Nechybí melodické refrény, nečekejte ale žádné otravné autotuny nebo přeprodukovanou limonádu, ANCHOR je syrový underground, v němž jde muzika ruku v ruce s agendou.
To ale nedělá skladby na "Distance & Devotion" o nic méně hitovými. Jednoduché poselství, týkající se klasických HC témat (ve zkratce "přežij, nepromarni den, buď sám sebou") je podané skrz snadno zapamatovatelné refrény, kde samozřejmě nechybí sborové punkové halekačky. Celek nepředstavuje žádné velké umění, přesto mu nechybí šikovně budovaná atmosféra ("Roads Unknown") a kluci nerezignovali ani na pokusy o zajímavější rytmiku ("Nightcaller"). Největšími hitovkami ale zůstávají přímočaré opusy "Upstream" a "Survive" s chytlavými texty a melodiemi, které si zapamatujete na první dobrou a živě si je zvládnete užít s kapelou jako kdyby šlo o old school klasiky ještě než se doberou ke svému konci.
Pro ty, které u muziky zajímá přesah (a neumím si moc představit, že byste si ANCHOR pustili bez toho), stojí za zmínku, že kapela jede striktně straight edge vegan HC, což se odráží i na merchi, v němž nenajdete snad jediný design, jenž by tato témata nezmiňoval. Jen letos kapela hrála v ČR několikrát a koncerty určitě stojí za zmínku, přesto si neodpustím podotknout, že Švédi mě baví o něco víc z desky než živě, kdy bych doufal v trochu větší drive. "Distance & Devotion" je záležitost, kterou bych doporučil každému, kdo má rád "easy listening hardcore" a baví ho spíš lehčí zvuk a melodie. A pokud se vám bude zamlouvat, určitě doporučuji i starší věci, v kvalitě nijak nezaostávají!
1. Upstream
2. Into the Storm
3. Survive
4. Distance
5. Losing Faith
6. To Hell and Back
7. Out of the Storm
8. Roads Unknown
9. Devotion
10. Hope Dies Last
11. Nightcaller
Diskografie
Distance & Devotion (2015) Recovery (2011) First Year (2009) The Quiet Dance (2008)
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.
Low-key scandi thriller o druhém největším vyšetřování v dějinách Švédska má pár dramaturgických botiček, ale svým důrazem na skvělé postavy a trpělivě budovanou atmosféru odhodlaného zoufalství dokáže ve finále trefit na solar. Silná a poctivá minisérie!
Krásno vyšlo včera, na výročie obety Jana Palacha. Ak chcete mať zimomriavky z počúvania slovenského metalu, čo najskôr si dajte tento prvý veľký domáci album tohto roka.
Nelze jimi pohrdat, musíte je milovat! Bezejmenná novinka nepřekvapí ve smyslu žánrových změn, ale přijde mi rafinovanější a propracovanější než kdy předtím. Rozhodně však ne na úkor intenzity a nekompromisního přístupu. Tady vše při starém a dobrém!
Už pár dnů mě trápí teploty, tak se nořím do hojivého babylonského bláta těchto Belgičanů. Ve své drone doomové přísnosti je to krásný, bezmála hřejivý delirický zážitek, který jedním dechem proklíná i povznáší, elegantně tančí i trpí v křečích.