Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
ANCHOR je čtyřčlenná švédská parta ve složení z nejklasičtějších, která hraje hardcore punk. To je takový ten termín, jak se do něj vleze kdeco, takže trochu upřesníme: styl podobný ANCHOR se běžně v našich zeměpisných šířkách nazývá "lopata core" a jde o na první pohled prostý melodický hardcore s až překvapivě odlehčeným, často až rock´n´rollovým zvukem. Nechybí melodické refrény, nečekejte ale žádné otravné autotuny nebo přeprodukovanou limonádu, ANCHOR je syrový underground, v němž jde muzika ruku v ruce s agendou.
To ale nedělá skladby na "Distance & Devotion" o nic méně hitovými. Jednoduché poselství, týkající se klasických HC témat (ve zkratce "přežij, nepromarni den, buď sám sebou") je podané skrz snadno zapamatovatelné refrény, kde samozřejmě nechybí sborové punkové halekačky. Celek nepředstavuje žádné velké umění, přesto mu nechybí šikovně budovaná atmosféra ("Roads Unknown") a kluci nerezignovali ani na pokusy o zajímavější rytmiku ("Nightcaller"). Největšími hitovkami ale zůstávají přímočaré opusy "Upstream" a "Survive" s chytlavými texty a melodiemi, které si zapamatujete na první dobrou a živě si je zvládnete užít s kapelou jako kdyby šlo o old school klasiky ještě než se doberou ke svému konci.
Pro ty, které u muziky zajímá přesah (a neumím si moc představit, že byste si ANCHOR pustili bez toho), stojí za zmínku, že kapela jede striktně straight edge vegan HC, což se odráží i na merchi, v němž nenajdete snad jediný design, jenž by tato témata nezmiňoval. Jen letos kapela hrála v ČR několikrát a koncerty určitě stojí za zmínku, přesto si neodpustím podotknout, že Švédi mě baví o něco víc z desky než živě, kdy bych doufal v trochu větší drive. "Distance & Devotion" je záležitost, kterou bych doporučil každému, kdo má rád "easy listening hardcore" a baví ho spíš lehčí zvuk a melodie. A pokud se vám bude zamlouvat, určitě doporučuji i starší věci, v kvalitě nijak nezaostávají!
1. Upstream
2. Into the Storm
3. Survive
4. Distance
5. Losing Faith
6. To Hell and Back
7. Out of the Storm
8. Roads Unknown
9. Devotion
10. Hope Dies Last
11. Nightcaller
Diskografie
Distance & Devotion (2015) Recovery (2011) First Year (2009) The Quiet Dance (2008)
Hodně netradiční černý kov, který do sebe přirozenou cestou nasává prvky mathmetalu a dalších progresivnějších stylů bez toho, aby uhnul v oddanosti kořenů. Po celou dobu instrumentálně zajímavé a emocionálně intenzivní.
Pokud jste přejedeni HAMMERFALL nebo jich stále nemáte dost, jsou tu TWINS CREW. Kdybych nikdy neslyšel nic podobného, asi bych to velebil. Má to šťávu, dynamiku a slušné refrény. Přestože je švédský power/heavy už dost vybraný rybník, tenhle kapr ujde.
Máte-li rádi naléhavý zpěv Cristera Olssona, procítěné severské riffové preludování a nevadí vám ani švédština, na novém albu EREB ALTOR si jistě najdete to své. Na žádné slavobrány to není, ale i poctivé bušení do kovadliny má kolikrát něco do sebe.
Pořád je všechno v pořádku a americká super grupa jede v kolejích poklidného progrocku. I tentokrát se najdou příjemná místa, celkově mám ale pocit, že docházejí silnější melodické nápady. Snad to bude jen takový ten oddech před něčím větším. Doufejme.
Pojďme si zase užít trochu pravého DM chrastění. MACERATION splňují žánrové atributy na potřebných 100% a doručují desku, ze které budou nadšeni zejména příznivci DISMEMBER nebo GRAVE (ale i BOLT THROWER). Zvuk je tučný, hluboký a deska nepostrádá tlak.
AC/DC war metalu a jejich nová deska. Výrazně podobná těm předchozím. Příznivci REVENGE dostanou klasicky zvrhlý a maximálně agresivní klepec. Tak jako vždycky. A tentokrát rovnou přes 40 minut. No, mě to stačilo dvakrát, potřetí do toho už asi nejdu.
Tak je to konečně venku! Pohrobci geniální tech/death entity SPAWN OF POSSESSION jsou zpět v centru dění. V kůži RETROMORPHOSIS působí robustněji a špinavěji, nicméně i tak je dokážete neomylně identifikovat hned po prvním riffu. Epické zmrtvýchvstání.